Emauzy neboli oficiálněji klášter benediktinů u chrámu Panny Marie je velmi výraznou budovou poblíž Vltavy na Novém Městě pražském, která vyniká hlavně svými moderními věžemi. Ty by mohly připomínat válečné hrůzy, ale většina lidí je má spíše za zajímavou architektonickou anomálii bez nějakého kontextu.
Benediktinský klášter Na Slovanech je spojen s jednou chvályhodnou iniciativou katolické církve, jako byly pokusy o kázání slovanským národům v jazyce, kterému rozumí. Nejdříve papež Kliment VI. v roce 1346 povolil čerstvému arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic shromáždit slovanské mnichy a o rok později i svolil, aby se u podskalského kostela svatého Kosmy a Damiána založil benediktinský klášter. Zakládací listinu vydal náš panovník Karel IV. v listopadu roku 1347. Mniši sem přišli až z tehdy dalekého Chorvatska a jejich opat na panovníkovu žádost získal od papeže biskupský titul. Klášterní budovy byly vzneseny do roku 1453. K vysvěcení zde vzniklého chrámu a kostela došlo až o dvacet let později 29. 3. 1372. Během husitských válek budovy nebyly poničeny (přeci jen jeho idea byla dost v souladu s Husovou představou kázání v srozumitelné řeči), jen jeho správa přešla na podobojí a jednalo se asi o jediný utrakvistický klášter v českých zemích. Posledním kališnickým opatem zdejší konsistoře byl Matouš Filomen Benešovský, který zemřel v roce 1589. Ke změně na katolictví po jeho smrti došlo z prostého důvodu, jeho nástupce, Pavel Horský, konvertoval. Během vpádu pasovských v roce 1611 byly Emauzy poničeny a byla vykradena jeho bohatá knihovna.
Do rukou benediktinů z Montserratu se klášter Na Slovanech dostal v roce 1636, kdy jim byl věnován Ferdinandem III., kterého k tomuto aktu přemluvil jeho zpovědník benediktin Penalossa de Modragon. Původní kněžstvo bylo přesunuto k Mikuláši na Starém Městě a získalo finanční odškodnění. Klášter byl rozšířen a opraven a španělští mniši zde šířili uctívání k Panně Marii Montserratské. Tehdy došlo i barokizaci kostela a kláštera. Klášter Emauzy byl také zvýšen o dvě patra. Během válek Rakouska s Francií a Pruskem v polovině osmnáctého století si zde okupanti zřídili na čas nemocnici a kasárna. Josefínské reformy omezily počet zdejších mnichů. V devatenáctém století se ukázala ekonomická slabost zdejší komunity, která pro přežití a udržení budov v přijatelném stavu musela začít prodávat své pozemky jako stavební parcely. V roce 1880 se sem přistěhovali němečtí benediktini z Beuronu, kteří v následujících klášter i kostel „očistili“ neboli zbavili barokních prvků a vrátili ho do více středověké podoby. Po vzniku první republiky bylo zdejší germánské osazenstvo vyhnáno a klášter byl zkonfiskován. Ale jen na krátko, v roce 1920 bylo toto rozhodnutí zrušeno. V roce 1925 se znovu do zdejších zdí vrátila po několika staletích slovanská liturgie, díky snahám opata Arnošta Vykoukala. Za protektorátu, v červenci roku 1942, nacisté klášter zrušili, opata odvezli do koncentračního tábora a nejdříve zde zřídili Pozemkový úřad a později nemocnici. Zdejší budovy byly zasaženy a poničeny při spojeneckém náletu 14. února roku 1945. Po válce se mniši do kláštera vrátili, začali shromažďovat prostředky na jeho opravu, ale v roce 1950 byli komunistickým státem zrušili a budovy byly zestátněny. V padesátých letech došlo k obnově kleneb a střechy a v letech šedesátých, zde vznikly dvě betonové věže, které mohou připomínat i zkřížená andělská křídla. Za projektem stál architekt František Maria Černý. Od padesátých let klášter patřil akademii věd. V roce 1990 se Emauzy vrátily do rukou benediktinů a v následujícím dvacetiletí byl zrekonstruován jak klášter, tak i kostel.