Chodovská tvrz

To, že je v Praze spousta památek asi nikoho nepřekvapí. Ale většina lidí je očekává tak nějak v centru města a rozhodně je nehledá na jeho okraji, zvláště de facto uprostřed klasického panelákového sídliště. Při tom Chodovská tvrz se právě v takovém místě nachází.První písemné záznamy o Chodově jako takovém je možno najít na konci dvanáctého století. Jde o potvrzení, že zdejší majetky patří vyšehradské kapitule. Ta je v polovině století čtrnáctého prodala řádu křížovníků. Doba vzniku Chodovské tvrze není úplně přesně známa, odhaduje se, že by to mělo být někdy na počátku čtrnáctého století. Stejně jako není znám přesný rok stavby, tak není také jisté, kdo tento hrádek vytvořil. Pevnost byla tehdy chráněna vodním příkopem i potokem a vstoupit se do ní dalo po dřevěném mostě. Kromě toho měla dvě věže a několik hospodářských stavení. Během husitského období byla křížovníky zanechaná svému osudu Chodovská tvrz předána měšťanu Jankovi Puškaři. Po něm ji vlastnilo několik drobnějších šlechtických rodů, až se o ni v období před Bílou Horou začali zajímat Michnové z Vacínova. Při prvním pokusu o koupi v roce 1617 neuspěli, ale po rozmetání stavovské rebelie (jíž se účastnili majitelé tvrze na té „špatné“ neboli poražené straně) se jim ji v roce 1621 podařilo získat. Pobělohorští zbohatlíci stavbu nějak dlouho nedrželi, měnila ona majitele, během třicetileté války také vyhořela až v letech 1687 až 1697 zde došlo k třetí výrazné architektonické proměně, tentokrát do barokního slohu, přestavbu nařídil benediktinský řád (přibyla tehdy i kaplička), který byl tehdy majitelem pevnosti – či možná spíše již zámečku. Ale ani mniši nedrželi Chodov nějak dlouho, v roce 1728 si ho pořídil spolu s dalšími okolními vískami Jan Arnošt Václav z Golze.  Jeho rod držel zdejší půdu až do roku 1795, kdy si ji od nich pořídil hrabě Clam-Martinic. V první polovině devatenáctého století došlo ke klasicistní úpravě zámečku, tu prováděl tehdejší majitel František Rousseau z Happencourtu. Za první republiky Chodovská tvrz se stala majetkem Prahy, v dobách tzv. komunismu byla předána zdejšímu JZD a rozhodně jí to neprospělo. Budova se dostala do stavu, který hrozil kompletním zničením. K rekonstrukci došlo až v osmdesátých letech a Chodovská tvrz byla v roce 1988 s velkou slávou otevřená i pro veřejnost. Dnes slouží i s okolními parčíky oddechu a kulturním účelům.