Dá se říci, že většina památek v Praze je opravdu ve velmi dobrém stavu a nebo je u nich vidět nějaká péče. Většina bohužel neznamená vše, některé zajímavé a hezké stavby bohužel neustále chátrá a mezi takové rozhodně patří i usedlost Cibulka v Praze 5.
Vinice na místech, kde je nyní chátrající Cibulka, byla doložena již v šestnáctém století. A její jméno také pochází z tohoto období, byla totiž vlastněna staroměstským patricijem Blažejem Cibulkou z Veleslavína. Jméno rodu tohoto měšťana konec konců patří nejen usedlosti, ale i celému okolí, protože zde vlastnili jak menší statek, tak i přilehlé vinice, zahrady, pole a sady. Během třicetileté války, kdy různá vojska pustošila krajinu Českého království, usedlost zpustla a polnosti zarostl plevel. Tato situace trvala až do roku 1681, kdy pozemky pořídil profesor pražské univerzity Johann von Funcke. Ten zde vytvořil zahradu a obnovil hospodářské budovy. Jeden z vlastníků, kteří Cibulku později vlastnili, K. Schonfeld, zde provedl barokní přestavbu, po které zůstaly stáje. Další majitelé zdejší panství rozšiřovali a tak na začátku devatenáctého století celý majetek měl kolem šedesáti hektarů.
Z hlediska dnešního vzhledu (po odmyšlení samozřejmě otřesné zchátralosti) je velmi významný rok 1817. Tehdy byla Cibulka zakoupena bývalým pasovským biskupem hrabětem Thun Hohensteinem. Ten si pořídil pozemek a vystavěl si zde nádherný lehoučky empírový zámeček. Ten byl obklopen nově upravenými zahradami plnými soch a různých ozdobných altánků a jiných typických objektů drobné zahradní architektury. Sláva Cibulky byla velká, dokonce ji navštívil i samotný rakouský císař, ale bohužel krátká. K jejímu úpadku došlo vlastně již po smrti bývalého biskupa, usedlost totiž vyhořela a dědici o její obnovu v plné slávě neprojevovali nějak výrazný zájem. Majitelé se měnili, do parku začalo být vybíráno vstupné a část pozemků se změnila na železniční násep až situace byla tak krizová, že do hry vstoupilo město a Cibulku v roce 1922 zakoupilo. Jenže ve finále se nic významného nestalo. Došlo k drobným opravám, usedlost sloužila bydlení a také jako sklad a hlavně se dále rozpadala. Situace se nezměnila ani po vítězném listopadu 1989. Stavby přešly do soukromých rukou, park je města a Cibulka stále chátrá. Objevují se spekulace, že se jen čeká na úplný rozpad, aby zde vznikl nějaký luxusní rezidenční projekt.