Dejvická Sokolovna je ukázkou rozmachu sokolského hnutí v druhé polovině devatenáctého a na začátku dvacátého století. Nachází se v horní části ulice Bubenečská a sousedí se stejnojmenným restaurantem, který se ale nachází ve vedlejší budově.
Rozmach sokolského hnutí znamenal vznik jednot téměř v každém městě či čtvrti. Nevyhnulo se to ani rychle rostoucím Dejvicím, jejichž Sokol na začátku sice spadal pod Střešovice. To ale přineslo jednu závažnou komplikaci. Ačkoliv se spolek přejmenoval ze střešovického na střešovicko-dejvický stejně nepřibývali členové. Důvod byl dosti prostý – vzdálenost, přeci jen doprava tehdy nebyla tak rozvinutá jako dnes a pravidelné cvičení u neprofesionálů vyžaduje dobrou dostupnost. Proto se v březnu roku 1888 sešli ctihodní dejvičtí občané a ustanovili svou vlastní jednotu. Schůze se konala v putyce U Hrdličků, jejíž majitel se stal náčelníkem a jeho podnik také začal sloužit i jako první cvičebna (podnik byl přejmenován na U Sokola) – to, že samostatnost měla smysl dokazuje i fakt, že během prvního roku se počet členů zčtyřnásobil na 88 . Rychle rostoucí členská základna začala vyžadovat také nové prostory a proto se pro obyvatele přední části Dejvic začal pronajímat i sál dalšího restaurantu, tentokrát šlo o hostinec U zlatého papouška, kam se z důvodu výpovědi od Hrdličků přesunula i celá aktivita. Z organizačních důvodů byl v roce 1905 Sokol donucen k dalšímu stěhování, tentokrát do podniku Na Kotlářce.
Ale putování měl být brzy konec, v témže roce byla dostavena tělocvična při hostinci U krále Jiřího, kterou je de facto dnešní Dejvická Sokolovna. Celý dům i s restaurací si jednota pořídila v roce 1921 za opravdu impozantní sumu jeden milion korun, restaurace byla pronajata a v roce 1925 byly schváleny plány na přestavbu celého objektu, které byly navíc v úctyhodném tempu, neboli za čtyři měsíce, realizovány – dnešní vzhled včetně plastiky sokola od K. Pavlíka pochází právě z této doby. Během druhé světové byla činnost vlasteneckého spolku samozřejmě zakázána a jejich tělocvična sloužila jako skladiště židovského majetku. Po válce došlo k opravě poničené budovy, ale komunisté Sokola také neměli moc rádi a v roce 1952 jeho majetek začalo spravovat ROH. Sportovní činnost pokračovala pod hlavičkou DSO Slovan pokračovala do roku 1968, kdy došlo k návratu k původnímu jménu Sokol Dejvice. Po sametové revoluci došlo k obnovení Sokola.