Dům U slona se nachází na rohu Staroměstského náměstí a Dlouhé ulice v Praze 1. Ačkoliv jde o místo, kde původní zástavba stávala již od počátků Starého Města, budova pochází ze začátků dvacátého století, protože asanace se zas až tolik se starými domy nemazlila a novobarokní fasáda za sebou tentokrát neskrývá prapůvodní jádro.
První záznamy a zástavbě v tomto místě jsou z poloviny čtrnáctého století. Historickou roli odehrál v době husitské revoluce. Husitům bylo jasné, že dlouhodobě není možno zemi udržet v úplné izolaci a v boji „proti všem.“ Začali hledat spojence a jednoho velmi opatrného našli v polském království a s ním spojeném litevském knížectví. Velkokníže Vitold nejdříve do Čech vyslal svého synovce Zikmunda Korybuta, který se měl dokonce stát českým králem. Různé vnitřní i vnější zmatky tento plán zrušily a tak se Litvín na čas vrátil domů. O pár let později se vrátil, ale tentokrát již na vlastní pěst (i když s pravděpodobnou tichou podporou svých panovníků). Začal zasahovat do dění v naší zemi a dokonce chystal v Praze i převrat. Do toho zasáhl právě majitel domu U Slonu, Jan Rozvod ze Stakor, který jeho plány Pražanům prozradil a litevský dobrodruh byl zajat (v budově naproti Rozvodovu majetku). Jan Rozvod, který spolu se Svojšem ze Zahrádky byl věrný kališník, zasáhl do bouřlivých událostí ještě jednou a to když Pražané masakrovali nic netušící Korybutovy spojence – jeden z vůdců dokonce hledal záchranu v domu U Slona, ale marně, byl zde dopaden a zamordován.
Historie je ale plná paradoxů. Nedlouho po husitských událostech tato budova věrného kališníka byla domovem vyslanců ďábla neboli papežských legátů. Ti zde nejdříve projednávali kompaktáta a později při další návštěvě i problematickou vládu Jiřího z Poděbrad. Tím ale nějaká zajímavější historie spojená s touto budovou končí. Střídal různé pány, kteří ho přestavovali a upravovali podle svých potřeb, v druhé polovině osmnáctého století na přání tehdejšího majitele, hraběte z Tamfeldu dostal rokokovou podobu (která velmi dobře pasovala k vedlejšímu paláci Kinských). V devatenáctém století již budova více méně chátrala, přistupovalo se jen k různým dílčím opravám. Na začátku dvacátých let se ukázalo, že stál v cestě plánům na přestavbu vyústění Dlouhé ulice a proto i přes protesty milovníků staré Prahy byl městem odkoupen a v roce 1904 zbořen. V následujícím roce zde začala vznikat novostavba s barokní fasádou, která tam stojí až do dnešních dnů. Dom U slona se zapsal i do bojů o naši svobodu v roce 1945, právě zde se sešla Česká národní rada po výbuchu pražského povstání 5. května.