Dům U černé růže, nákupní pasáž, která by se dala označit za jasného předchůdce dnešních velkých nákupních center se nachází v ulici Na Příkopě v pražském Nověm Městě. Dnešní obchodně komerční centrum svou historii začíná již někdy kolem kolem vlády Karla IV.
První dům se zde nacházel již v roce 1377, jak dokládají i městské knihy. Patřil jedněm z nejbohatších a nejvýznamnějších pražských občanů. Na konci století budovu získala pražská univerzita a díky ní se zde odehrála i jedna ze zajímavějších událostí, které nepřímo měly vliv na příchod husitské revoluce. Wiklefovo učení nacházelo velkou podporu v českých zemích. To se samozřejmě nelíbilo církevní vrchnosti, která začala pronásledování. Situaci mělo definitivně vyjasnit velké univerzitní shromáždění svolané z iniciativy krále Václava a pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce. Účastnili se ho univerzitní mistři, bakaláři i stovky studentů. Verdikt ale nebyl jednoznačný, takže to nepřispělo k uklidnění situace. Ačkoliv se vzdělanci nepostavili na stranu Wiklefa (a mezi nimi byl i mistr Jan Hus) souběžně odmítli naprosto jasně odsouzení. Wilefovo učení se nemělo hájit v jeho smyslu kacířském či pohoršlivém. Ale … části učení nebyly pohoršlivé, ale pravdivé, bylo nutno jim jen dobře porozumět. Univerzita se domu U černé růže zbavila v roce 1430, později podobně jako mnoho jiných staveb v Praze velmi často měnil majitele. V patnáctém století se zde nacházel hostinec a budova byla také majetkem Nového Města, které ji nadále pronajímalo. Po bělohorské bitvě na krátko budova byla zabavena a připadla koruně, ale po čase se znovu vrátila do městského majetku. Do soukromých rukou se dům dostal v roce 1767, kdy ho od města koupil stavitel Jan Josef Wirch, známý díky své přestavbě Arcibiskupského paláce na Hradčanech. Po jeho smrti dědicové dům U černé růže prodali a ten později zase začal měnit majitele. Velmi významným se stal František Frenzel, který si ho nechal kompletně přestavět podle plánů svého bratra architekta J. D. Frenzela. K dalším úpravám došlo v letech 1884 až 1888, kdy stavba byla majetkem Bohumila Bondyho a k následujícím změnám došlo v letech 1929 až 1933, kdy byla vystavena spojující dvorana. Dům se dvakrát dostal do havarijního stavu, který vymáhal generální rekonstrukci. První proběhla na konci padesátých let a druhá v letech devadesátých – ta si vyžádala náklady ve výši téměř půl miliardy korun.