Praha má mnoho staveb, které jsou velmi jednoznačně spojené s tím nejlepším z našeho národního kulturního dědictví. Mezi ně jednoznačně patří i dům U dvou slunců, který se nachází v horní části Nerudovy (nomen omen) ulice na Malé Straně.
Dům U dvou slunců vznikl spojením dvou starších renesančních domů (z nich se dochoval portál) v druhé polovině sedmnáctého století, které mu vtisklo dnešní barokní fasádu a štíty. Ale i přes to, že jde o velmi hezkou ukázku raného měšťanského baroka, tím tato stavba významná není. Její sláva začíná teprve ve století devatenáctém. V roce 1838 byl policejně přihlášen do Ostruhové ulice na Malé Straně trafikant Antonín Neruda, který zde provozoval trafiku. Šlo o invalidního vojenského vysloužilce a tehdy bývalo zvykem, že takovýmto lidem, kteří trvale přišli o zdraví ve službách státu, císař pán právě trafiky naděloval (pokud hledáte kořeny tohoto dnes jasně pejorativního spojení, dostal trafiku, tak ta je právě v tomto klasickém a tehdy naprosto čistém postupu). A tento bývalý voják spolu s ženou Barborou měli syna Jana, který v domu U dvou slunců vyrůstal a žil tam až do otcovy smrti v roce 1857, kdy se i s rodinou přestěhovali o kousek vedle. Jak asi vypadal život mladého Nerudy, či možná přesněji jak cítil okolní svět, můžeme poznat v povídce Týden v tichém domě, která popisuje život několika různých, ale přeci tak stejných, rodin v malém malostranském domě. Další povídka, Večerní šplechty, zase popisuje povídání čtyřech kamarádů na střeše domu U dvou slunců. Kdo ví, možná zde byla inspirace právě v jednom z posezení mladého Nerudy a jeho kamarádů. Čtyři roky po smrti našeho významného básníka byla na místě, kde vyrůstal umístěna i pamětní deska, která připomíná i fakt, že to byly právě tyto čtyři stěny, ve kterých započal svou literární činnost, bez které bychom si asi ani nedokázali představit českou literaturu. Pokud jste pozorně četli, tak jste si výše všimli jakési Ostruhové ulice, tu už na mapě Malé Strany nenajdete, jmenuje se čirou náhodou … Nerudova.