Dům U zlatého rohu (občas je také uváděn pod názvem Pecoldovský dům) míjí pravděpodobně bez většího povšimnutí většina turistických návštěvníků, kteří se prochází královskou cestou. Nachází se totiž na Malém náměstí číslo 10, hned vedle mnohem výraznějšího domu U minuty, který je vidět od orloje.
Jeden z domů na tomto místě je zmiňován v roce 1404, ale rozhodně byl staršího data, jak dokazují i do dnešní doby zachované zbytky sklepa s obvodovým zdivem, které jsou o století starší. Druhá stavba, o níž nic významného známo není, byla pravděpodobně ze stejného období. K první větší přestavbě zde došlo v šestnáctém a nebo na samém začátku sedmnáctého století a proběhla ona v renesančním stylu, který připomínají sgrafita na průčelí. Autor znám není, občas je ale zmiňován vlašský stavitel Jan Dominik de Barifis, který se podepsal na vzhledu kostela sv. Salvátora v Dušní ulici, na Teyflově domu v Melantrichově ulici a dalších pražských stavbách. K úplnému stavebnímu sjednocení obou staveb došlo někdy po roce 1623.
K další přestavbě došlo v první polovině osmnáctého století, tehdy byly barokně upraveny okna, pravděpodobně byl tehdy také modernizován i interiér stavby podle požadavků moderní doby. Na začátku století devatenáctého dům přestavěl František Antonín Heger (jeho klasicistické úpravy je v Praze možno najít na více místech, například na paláci Příchovském neboli později Německém a dnes Slovanském domě), který změnil disposice interiéru – byly postaveny nové příčky a zvýšil se tak počet bytů a místností ve stavbě, vystavěl nové klasicistní schodiště a také zazdil loubí, v jehož místě vznikly menší krámky a dílničky. Na stavbě se pravděpodobně podílel i jeho otec Filip. To, že dneska je tam loubí zas, způsobila stavební úprava domu U zlatého rohu z roku 1938. Tehdy sice se staré krámky zrušily a přízemí získalo zpět svůj historický ráz, ale v patrech došlo k výrazné modernizaci celé budovy.