Grébovka je mezi lidmi rozšířenější název parku Havlíčkovy sady. Má jedenáct hektarů rozlohy, z čehož půl druhého stanoví vinice. Nachází se v údolí potoka Botiče a na severním svahu jeho údolí. Na severní části je Grébovka ohraničena ulicemi Rybalkova a U Havlíčkových sadů.
Na místech, kde je dnes Grébovka, se již přibližně od dob vlády Otce vlasti Karla IV. nacházely vinice, pole a také pastviny a zahrady (český panovník dokonce nebyl spokojen s rychlostí vzniku vinic v těchto místech a máme záznam z roku 1358, kdy popohání majitele pozemků, aby jeho nařízení realizovali pořádně). Od dob sedmnáctého století je zde doložena také existence několika různých usedlostí. Na konci devatenáctého století, přesněji v roce 1870, zámožný průmyslník a podílník ve firmě Lanna a Schebek čili Mortiz Grobe začal skupovat zdejší pozemky. Nejdříve si pořídil Horní a po ní Dolní Landhausku a později je ještě doplnil nákupy kusů Grunwaldky, Hamáčkové a Vondračky. Na koupených pozemcích si vystavěl vilu a s pomocí vykopané zeminy z čerstvě stavěného Vinohradského železničního tunelu – mělo to být až neuvěřitelných šedesát tisíc povozů materiálu – také ji obklopil krásným parkem s terasami, vodotrysky, altánem a umělá krápníková jeskyně, neboli Grotta. Další stavbou byl také Pavilon, umístěný severovýchodně od vily, který měl kuželník a místo pro cvičení lukostřelby. Pavilon byl vyzdobený nástěnnými malbami. Po smrti majitele park fungoval jako zahradnictví a sady byly zpřístupněny do roku 1902 veřejnosti, kdy byla vila pronajata knižeti Windischgratz a jeho ženě císařově vnučce, kteří prostory zase uzavřeli. O tři roky později byl majetek odprodán obci (ta se obávala, že by Grobeho dědicové mohli pozemky rozparcelovat, tak raději pořídila celek), která ho v roce 1906 otevřela pro veřejnost. Později také Grébovka získala své nové jméno Havlíčkovy sady na počest novináře, filosofa a politika Karla Havlíčka Borovského. Budovy v parku se nacházející, začala využívat zemědělská škola a ve vile byla před válkou zřízena Baxova domovina dětských zájezdů, kde se ubytovávala mimopražská mládež – dolní část sloužila jako normální činžák. Vinice, která byla jistou pražskou raritou, měla být v roce 1927 zrušena, ale na konec ji ředitel sadového úřadu Černovský zachránil. Na samém konci druhé světové, během únorového bombardování Prahy byla bohužel Grobova vila (Němci využívaná jako sídlo Hitlerjugend – v rámci historického paradoxu tehdy také byl zrušen název Havlíčkovy sady a přivrácen název po židovském majiteli, neboli Grébovka) a její okolí silně poškozena, říká se také, že ze zdejšího vivária unikla spousta exotických zvířat. V padesátých letech po přestavbě inženýrem architektem Pavlem Smetanou se vila dostala do rukou pionýrů a sídlilo zde jejich úvé. Jeskyně byla v sedmdesátých letech opravena (od let šedesátých jsou Havlíčkovy sady památkově chráněny), ale pod náporem vandalů příliš dlouho nevydržela. A ve století jednadvacátém byly postupně objekty v Grébovce (vila, altán i Grotta) zrekonstruovány a celé Havlíčkovy sady prochází revitalizací.