Husův sbor, který se nachází v Praze 10 na Vinohradech patří mezi významné a architektonicky také velmi zajímavé funkcionalistické (a v případě zvonice konstruktivistické) stavby v Praze. Tato církevní budova má navíc ještě svůj vklad v osvobozenecký boj Pražanů během druhé poloviny povstání v roce 1945.
Vypracovat projekt pro Husův sbor na Vinohradech dostal za úkol uměleckoprůmyslový profesor a architekt Pavel Janák. Jeho projekt byl trojdílný, zahrnoval obytný dům, věž (či vlastně přesněji zvonici, která je asi nyní nejcharakterističtějším objektem) a samotnou budovu církevního sboru. Základní kámen této stavby byl položen 26. října roku 1930 a stavbu začala provádět v červenci 1932 firma Bohumil Balada a spol. Dílo jim šlo rychle od ruky a kostel byl téměř hotov již za necelý rok, kdy se zde 25. června 1933 konala slavnost kalicha, během které byl na více jak třicet metrů vysokou zvonici vytažen sedm set kilogramů těžký měděný kalich. K vysvěcení samotného sboru došlo až o tři měsíce později 1. října. Během vysvěcení mohli návštěvníci obdivovat plastiky starozákonních proroků z pálené hlíny a téměř tří metrovou sochu Krista z téhož materiálu, které spoluvytvářel Jan Znoj, profesor státní keramické školy. V roce 1938 bylo učiněno rozhodnutí, že nevýdělečný divadelní sál v přízemí bude uzavřen a přeměněn na kolumbárium (chrám měl menší od začátku na balkonu lodi), které se tím stalo ve své době největší budovou tohoto typu v Evropě. Jeho druhé patro bylo dostavěno v roce 1947. Během pražského povstání Husův sbor na Vinohradech pomohl povstalcům ve vysílání rozhlasu. Protože již dříve byly z této budovy vysílány rozhlasové přenosy a potřebná aparatura zůstala na místě, tak v situaci, kdy se nedalo vysílat z hlavní rozhlasové budovy, roli nositele zpráv a udržování bojového ducha převzala právě tato církevní stavba. K prvnímu vysílání došlo sedmého května a vydrželo díky úspěšné snaze o naprosté utajení neodhalené německými silami až do radostné chvíle osvobození i dva dny později.