Jedličkův ústav je jednou z duchem nejhezčích budov, které nejen Praha, ale vůbec celá Česká republika může nabídnout. Tato instituce se totiž zabývá obecnou pomocí dětem a mládeži s různými tělesnými postiženími. Jeho pražská budova se nachází v Praze 2 Vyšehradě.
Na místě, kde dnes stojí Jedličkův ústav se dříve nacházela velká gotická věž, která byla součástí opevnění Vyšehradu, které se skládalo ze sedmi těchto významných staveb. Později zde stál menší dům ze šestnáctého století, později sloužící mimo jiné jako hostinec, který byl v první polovině devatenáctého století klasicistně přestavěn a hlavně rozestavěn. Ústav pro pomoc různě postiženým a pro jejich výchovu a de facto i začlenění do společnosti byl zde otevřen 1. dubna roku 1913. První chovanci byli umístěni v menším nádvorním domečku a o rok později došlo i k úpravám hlavní budovy. V letech 1915 až 1917 byly přistavěny i dílny na dvoře, které pomáhaly při vyučení postižených nějakému řemeslu – jedním z cílů této tehdy velmi moderní, jak na celoevropské poměry, instituce bylo mimo jiné právě začlenění postižených do normálního fungování, neboť do té doby lidé s postižením byli převážně závislí pouze na almužnách. Tyto dílny se ale také velmi brzo staly i velkým problémem. Vyráběly totiž různé protetické pomůcky, které zrovna ve válečném období se staly opravdu velmi žádaným materiálem. Proto i armáda dostala na zdejší manufakturku zálusk a teprve po mnoha peripetiích se ji podařilo udržet v rukou ústavu. V meziválečném období došlo k úpravám interiérů budov, dalších rekonstrukcí a také prodloužení čelního křídla se budova dočkala v časech tzv. komunismu. Tehdy byla spolek a jeho činnost zestátněna. V osmdesátých letech dvacátého století se dokonce přemýšlelo o tom, že by se instituce měla vystěhovat ze svého původního působiště na Vyšehradě a přesunout do Hostivaře, ale na konec z těchto plánů sešlo. Poslední větší přestavby se Jedličkův ústav dočkal v roce 1996.