Na pražském Petříně se nachází několik církevních staveb. Rozhodně nepatří mezi nejznámější turistické objekty, ale to samozřejmě neznamená, že nejsou zajímavé. Jednou z takových staveb je i kaple Božího hrobu, kterou můžeme najít v zahradě u Petřínské rozhledny. Její orientální vzhled rozhodně je pro Prahu netradiční, ale kopec Petřín si na různé raritky potrpí.
Vznik této stavby je spojen s blízkým kostelem sv. Vavřince, který zde existoval již od románských dob. Ale kaple Božího hrobu je výrazně mladší, pochází ze začátku osmnáctého století, kdy byl správcem Vavřince Norbert Saatzer. Kaple také měla plnit funkci poslední zastávky Křížové cesty, která zde byla slavena od roku 1733. Stavba těchto kaplí začala kolem poloviny sedmnáctého století, za nejstarší se považují dvě takové budovy – jednak Boží hrob ve Slaném a také Boží hrob na Zderaze v Praze.
Není tak úplně jasné, kdo je autorem petřínské kapličky. Nákres této tehdy celkem módní stavby, která byla inspirována kaplí v Jeruzalémě může pocházet jak od profesora Geometrie Schora, tak od zednického tovaryše Martina Rogenauera, který měl vyměřit onu výše zmíněnou kapli ve Slaném. Prameny se spíše přiklánějí k prvnímu jménu, které je spojováno také s rozvržením maleb interiéru. Stavba byla zahájena v roce 1735 nebo 1736 a dokončena v roce 1737, i když o rok později zde ještě přijel slovutný K. I. Dientzenhofer, který kontroloval kvalitu stavby, ve které se objevila trhlina.
Kaple Božího hrobu byla několikrát za svoji historii opravována. Poprvé to bylo v roce 1770, dále v roce 1845 a z hlediska stavby byla nejvýznamnější oprava, která proběhla v roce 1885. O čtyři roky dříve byl stav kaple označen za havarijní. Gloriet dokonce musel být sundán a místo něj byla v roce 1884 nasazena kopie. K dalším opravám malé petřínské orientální kapličky došlo v druhé polovině dvacátého století, nejdříve na konci šedesátých let a poté v letech 1994 až 1996.