Na Hradčánském náměstí číslo 3 v Praze 1 se nachází budova kláštera řádu bosých karmelitek. Možná není na první pohled příliš impozantní, zvláště v sousedství tolika jiných zajímavých objektů, ale jedná se o hezkou ukázku barokní klášterní stavby.
Kostel svatého Benedikta, který je součástí kláštera získali v roce 1626 od císaře Ferdinanda II. spolu s farou a dřívejším domem básníka Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic (šlo o významného básníka ze 16. století, který odmítal psát česky, neboť tento jazyk považoval za barbarský a své básně tvořil v latině) řádoví bratři barnabité – řád, který se mimo jiné zabýval vykupováním křesťanů z machometánského čili tureckého zajetí. Tento kostel byl již zmiňován kolem poloviny čtrnáctého století, vznikl někdy při založení Hradčan, během požáru v roce 1541 byl silně poničen a poté přestavěn na cechovní kostel. Ti zde v roce 1655 nechali vystavět klášter. Netěšili se svou stavbou nějak výrazně dlouho. V dobách racionalizace a zmenšování vlivu církví, neboli na konci osmnáctého století byl jak řád, tak i logicky jeho klášter zrušen panovníkem Josefem II. Jeho nástupce nebyl vůči církvi až tak přísný a proto stavbu věnoval karmelitkám, které jeho předchůdce vypudil z kláštera svatého Josefa na Malé Straně. Jednalo se o velmi přísný, ne li nejpřísnější ženský řád, který ve svých církevních stavbách se snažil vždy silně izolovat od okolního světa, v tom i například od svých příbuzných. Bosé karmelitky si do nového sídla přinesly i vycpané tělo své zakladatelky matky Elektry neboli Kateřiny Tramazzoli. Během jejich působení byl kostel svatého Benedikta obnoven a byl mu také přistaven nový oltář. Řád zde působil až do roku 1950, kdy tzv. vláda lidu se rozhodla všechny kláštery zrušit. V letech 1958 až 1960 byl klášter přestaven a začal sloužit jako hotel, či možná přesněji jako ubytovna ROH (mumifikovanou zakladatelku ale dějové zvraty nijak nepostihly). Po tzv. sametové revoluci byl klášter karmelitánkám navrácen (od roku 1985 do roku 1991 zde probíhala rekonstrukce).