Na východním okraji Prahy, v městské části Koloděje u ulice Podzámecká, se nachází velmi hezký barokní zámek. Tuto stavbu dlouhou dobu využívala vláda, v roce 2009 byl vrácen dědicům původních majitelů, kteří následně Kolodějský zámek prodali za čtvrt miliardy korun akciové společnosti Pura Vida.
Písemná historie panských sídel v Kolodějích sahá do roku 1346, kdy u zdejší vesnice stála tvrz patricijského rodu Rokycanských. Ti v roce 1356 svůj zdejší majetek prodali staroměstskému měšťanovi Mikuláši Rytířovi od nějž zakoupil tvrz i se vsí Karel IV., který je věnoval svému bratru markrabímu moravskému. Jeho dědicové pozemky znovu prodali, získal je královský mincmistr Martin Rotlev a jeho potomci tvrz vlastnili až do konce patnáctého století. Ohledně osudů stavby v této době nic nevíme, ale muselo dojít k významnějším stavebním změnám, protože v roce 1518 se o ní nemluví jako o tvrzi, ale používá se termín zámek. V druhé polovině šestnáctého století byl Kolodějský zámek čtyřkřídlý s mohutnou okrouhlou věží. Byl obklopen vodním příkopem.
V roce 1623 zámek získali Liechtensteinové, kteří ho bez přestávky, i během třicetileté války, využívali a opravovali. Stále se ale jednalo o renesanční stavbu, k velké přestavbě dopšlo v letech 1705 až 1720. Plány pro knížete Jana Adama Andrease vypracoval F. M. Kaňka, stavbu po smrti otce dokončila jeho dcera Marie Terezie. V roce 1737 byla přistavena nová zámecká kaple. K dalším úpravám budovy došlo v roce 1759, tehdy barokní zámeček získal klasicizující výraz. Další významná přestavba proběhla v letech 1802 až 1810. Byla tehdy zbořena vysoká věž, změnila se průčelní fasáda a došlo i k úpravám zahrady. Došlo ke zrušení zámecké kaple, jejíž funkci převzal kostel Povýšení sv. Kříže. Interiéry zámku silně poničil velký požár z října roku 1911. Majetek byl za první republiky při pozemkové reformě odebrán rodu Liechtensteinů, později si ho zakoupil Vladimír Holek a ti ho přenechali v roce 1937 Antonínu Kumperovi. Tomu byl po roce 1946 na majetek uvalena státní správa a v roce 1947 zámek převzalo ministerstvo vnitro a Český stát, později ho až do začátku dvacátého prvního století využívala vláda (na krátko zde v padesátých letech byla škola SNB), ale nakonec byl, jak už je uvedeno v úvodu, vrácen potomku původních majitelů.