Dolní Počernice, i když jsou samozřejmě již dávno částí Prahy, stále mají takového příměstského ducha. A jako ve většině takových míst, i zde můžeme narazit na nějaké historické památky. Obvykle je to kostel, světská stavba občas kostel, plus navíc nějaký pomník či sloup na návsi či náměstí. V Dolních Počernicích je vše výše uvedené a kostelík Nanebevzetí Panny Marie navíc má velmi staré kořeny.
Kostel vznikl v románském období. Kamenná stavba byla vznesena počernickými pány u jejich osady někdy na začátku třináctého století, ale je docela možné, že jen nahradila dřívější kostelík ze dřeva. Sice tehdy ještě přetrvávaly zbytky pohanství (stěžoval si na ně ještě mnohem později mistr Jan Hus), ale vládnoucí třída byla už jasně křesťanská a své vazby na náboženství velmi ráda demonstrovala. Postavený kostel byl, jak bývalo tehdy obvyklé, spojen lávkou s panským sídlem, které do něj vcházelo přímo ze svého obydlí na vlastní soukromou tribunu. K prodloužení kostela a gotickým úpravám došlo ve čtrnáctém století, souběžně s úpravami tvrze, asi aby „nedělal ostudu“ svou románskou podobou.
V patnáctém století zde byla postavena velká severní věž – vlastně se jedná o tu samou, kterou můžeme obdivovat dneska. Později měla dokonce dvě funkce, nesloužila jen kostelu, ale byla také obranným elementem zdejší tvrze. K dalším stavebním úpravám kostela Nanebevzetí Panny Marie v Dolních Počernicích došlo v druhé polovině šestnáctého století, kdy pánem zdejších majetků byl Matěj Hůlka. Tentokrát šlo již o elementy renesanční. V době barokní docházelo hlavně k úpravám interiéru. Hlavní oltář pochází z roku 1749 (ale obraz Nanebevzetí, který na něm vidíme je o sto čtrnáct let mladší, namaloval ho Josef Hellich). V roce 1794 byla zvýšena věž a také získala novou helmici. Dnešní podobu kostel získal v roce 1887, kdy byla ukončena jeho romanizující přestavba. Později docházelo už vlastně jen k menším úpravám interiéru a také různým opravám, které si u každé stavby vyžaduje pravidelně útok zubu (či možná spíše kazu) času.