Kostel Panny Marie Sněžné je jeden ze zajímavějších kostelů v Praze. Ačkoliv je položený blízko snad nejfrekventovanějšího pražského místa, jakým je Václavské náměstí, tak je relativně málo známý a nepříliš navštěvováný. A zasloužil by si to. Nachází se přímo na Jungmannově náměstí na Nověm Městě.
Když císař Karel IV. se rozhodl postavit své utopické křesťanské město, jakým mělo být Nově Město pražské (ano, náš nejvíce ceněný panovník a Otec vlasti byl zároveň velmi silně, možná až fanaticky, věřícím katolíkem), potřeboval pro ně i nějaký opravdu významný chrám. A tuto roli měl plnit jednak klášterní (pro klášter karmelitánů), ale zároveň korunovační kostel Panny Marie Sněžné. Kostel byl založen roku 1347, ale bohužel jako většina ambiciózních plánů i tento narazil na jeden velmi klíčový problém. A tím byly samozřejmě peníze.
Tak velké architektonické dílo (chrám Panny Marie Sněžné měl být až sto metrů dlouhý a čtyřicet metrů vysoký – jeho trojlodí mělo zasahovat až do dnešní Jungmannovy ulice) jich potřebovalo obrovitánské množství a tolik jich k disposici vlastně od začátku nebylo. V roce 1379 byl dokončen presbytář a na tom se stavba zastavila. Sice na začátku patnáctého století došlo k zahájení stavby věže i samotné lodi, ale jak každý ví, v tomto období přišly husitské války a to rozhodně nebyla doba, kdy by někdo měl vůbec hlavu na dokončování nějakých poloutopických (přinejmenším z hlediska nákladového) architektonických děl. S husitskými válkami se spojuje i zdejší působení kazatele Jana Želivského a jeho nástupce Jakuba Vlka.
Na husitské spory doplatil i kostel Panny Marie Sněžné. Když Staré Město v roce 1434 zaútočilo na Novoměstské, jeho budova byla poškozena. Kostel byl poté ještě během století patnáctého a šestnáctého několikrát poničen, zničila se klenba a celkově byl v takovém stavu, že na začátku šestnáctého století byl naprosto nepoužitelný pro své přirozené účely a jeho ruiny se využívalo dokonce jako smetiště. V této situaci byl předán františkánům, kteří obnovili klenbu (v renesančním stylu) a průčelní stěnu. A to co mělo být dříve jen presbytářem určili za celý kostel. V druhé polovině sedmnáctého století se zřítily velká i malá zvonice, na začátku století osmnáctého byla upevněna klenba.
Ve století devatenáctém došlo k dalším opravám a ve dvacátých letech dvacátého století byl Kostel Panny Marie Sněžné znovu výrazně opraven, k menším úpravám došlo ještě v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Návštěva Kostela Panny Marie Sněžné je téměř povinností, kromě nádherné vysoké (kostel má necelých dvaatřicet metrů) klenby je zde také překrásný devětadvacet metrů vysoký barokní oltář z let 1649 až 1651, který ačkoliv v Praze patří k unikátům svého druhu, tak zároveň má neznámého autora.