Kostel Panny Marie Vítězné se nachází v Praze 1 na Malé Straně. Jde o velmi významný a slavný náboženský a turistický cíl, ale většinou z důvodu sošky Pražského Jezulátka. Při tom podobný význam má budova i architektonicky, neboť jde o jednu z hezčích ukázek pražského raného baroka.
Kostel Panny Marie Vítězné se původně nazýval Nejsvětější Trojice. Vznikl v roce 1611 až 1613 a patřil luteránské církvi. Za autora se považuje G. M. Filippiho, který se měl inspirovat římskou stavbou Santissima Trinita dei Monti. Původně byl kostel orientován průčelím k Petřínu – portál z něj byl přenesen na stranu dnešního průčelí. V roce 1624 se císař rozhodl heretickou stavbu věnovat řádu bosých karmelitánů. Noví majitelé změnili orientaci kostela na dnešní a stavbu výrazně upravili pro své vlastní potřeby. Stavba také byla na vládcovo přání nově zasvěcena Panně Marii Vítězné a portugalskému svatému Antonínovi Paduánskému. Šlo o jednu z hezkých propagandistických ukázek oné doby. Chrám neznabohů dostala vítězící Marie a mimo jiné nové průčelí, financované španělským generálem donem Baltasarem de Maradas a pluhovníkem Hausmannem na oslavu výhry na Bílé Hoře se později také stalo vzorem, který můžete najít v mnoha jiných barokních stavbách. V roce 1634 nechali bosí karmelitáni postavit nové kněžiště a v roce 1669 vystavěli pro kostel Panny Marie Vítězné také věž. Klášter karmelitánů byl zrušen v roce 1784 a kostel začal plnit farní funkce. Samozřejmě pokud se mluví o tomto svatostánku, není možno úplně pominout sošku Pražského Jezulátka. Jde o španělskou práci z šestnáctého století, které kostelu věnovala Polyxena z Lobkovic. Podle legendy se španělskému mnichovi zjevil malý Ježíš Kristus a tato socha je efektem tohoto zjevení, Pražské Jezulátko navíc měla vlastnit sama zakladatelka řádu bosých karmelitek, která ji věnovala své přítelkyni, jejíž dcera se chystala na cestu do Prahy, takže jí to přidává ještě extra náboženský náboj. Jeden ze zázraků nastal i v Praze, kdy magická soška měla oslovit otce Cyrila a požádat ho o přidělání ulomených ručiček, o které mělo Pražské Jezulátko přijít při zmatcích třicetileté války.