Kostel sv. Jakuba na Starém Městě

Kostel svatého Jakuba, který se nachází při ulici Jakubská, patří k jedněm z nejzajímavějších pražských kostelů, i když díky své poloze mimo hlavní trasy je trochu opomíjen při turistických návštěvách našeho hlavního města. Přitom se jedná o opravdu významnou historickou a kulturní památku, která je navíc zapsána i na seznam světového dědictví UNESCO.

K založení kostela došlo v roce 1232 a zakladatelem byl tehdejší panovník Václav I. Stavba později vyhořela a proto zde Jan Lucemburský založil další kostel, tentokrát gotický, který nahradil zničenou románskou budovu. K dostavbě došlo až na konci vlády jeho syna Karla v roce 1374 (o čtyři roky později bylo zde vystaveno po smrti i jeho tělo). V šestnáctém století poškodily tuto stavbu blesky i velký požár a opravena a zmodernizována byla v roce 1603. V roce 1689 ale došlo k velké katastrofě. Během požáru v okolí chytlo i lešení na kostele a ten byl téměř úplně zničen. Díky sbírkám věřících se podařilo shromáždit úctyhodných osmdesát tisíc zlatých a budova byla znovu postavena, tentokrát v barokním stylu. K jejímu opětovnému vysvěcení došlo v roce 1702. Od sedmdesátých let dvacátého století kostel má titul menší basiliky.

Kostel je zdoben nádhernými štukaturami z konce sedmnáctého století, jejichž autorem je Oattavio Mosto. Interiér je zase plný mnoha nádherných barokních děl, jako je například hrobka hraběte z Mitrovic, jejíž sochy vytvořil F. M. Brokof. Asi největší zajímavost ale není spojena s architekturou. Napravo od vchodu visí vysoko na zdi zčernalá lidská ruka. Ta patřila podle pověsti zlodějíčkovi, který se vydal loupit do tohoto kostela. Přilákala ho bohatě zdobená figurka Panny Marie, které lidé navíc přinášeli různé drahé dary. Chmaták se nechal na noc v kostele zavřít a když se vydal konat své nekalé dílo, tu najednou ho socha Ježíšovy matky uchopila za ruku a již nepustila. Dokonce ani ráno, když byl kostel otevřen, nic se nezměnilo. Proto byla zločinci jeho paže odseknuta a na památku události zavěšena v kostele. Podle tehdejšího práva stejně vlastně vyvázl docela lacino, protože obvyklým trestem za svatokrádež byla smrt. Asi i proto se již na dráhu zločinu nevrátil a místo toho až nadosmrti se kál jako jeden z řádových bratří zdejšího minoritského kláštera.

Příspěvek byl publikován v rubrice Praha 1 se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.