Kostel sv. Ludmily je hezkým pseudogotickým chrámem, který se nachází na pražských Vinohradech na Náměstí míru. Jde o stavbu, která ačkoliv je neogotická tudíž i relativně mladá, tak bývá velmi často pozitivně ceněna pro svou jistou eleganci a skromnost, která obzvlášť vyniká v porovnání s jinými kostely vytvořenými v tomto stylu.
Rychle rostoucí Vinohrady (od roku 1879 jako samostatné město) velmi rychle zjistily, že pro své potřeby také potřebují důstojný svatostánek. V roce 1884 vzniká farnost sv. Ludmily a plánům na kostel nestojí již nic v cestě. Základní kámen pro kostel svaté Ludmily byl položen 25. listopadu roku 1888. Při tom ještě o čtyři roky dříve se na stejném místě pěstovalo obilí. Co je zajímavé, vítězný projekt byl vybrán a schválen ve stejném měsíci a přesněji 8. listopadu – což stojí za to porovnat s absurdními průtahy téměř všeho v dnešní době. Samotné položení základního kamene bylo načasováno k výročí čtyřicetileté vlády Jeho milostivého Veličenstva, krále a císaře Františka Josefa. Pravděpodobně i z tohoto důvodu se císař přijel podívat na stavbu v roce 1891 (a co kostelu prospělo kromě jeho vznešených kukadel ještě více, byly i peníze, které na stavbu přidala kabinetní kancelář).
Chrám sv. Ludmily byl vysvěcen a uveden do provozu 8. října roku 1893. Celou stavbu prováděla vinohradská obec, plány kostela navrhl Josef Mocker – architekt který mimo jiné vedl dostavbu Svatovítské katedrály. Za první světové přišel kostel o svůj zdroj cenných kovů nutných pro válečné úsilí neboli o zvony a zachován byl pouze malý umíráček, nové zvony Ludmila obdržela v roce 1925. V roce 1929 byla povýšena fara sv. Ludmily na arciděkanství a díky tomu i samotný farní kostel odpovídajícím způsobem povýšil. V roce 1974 byl z důvodu výstavby linky metra A kostel sv. Ludmily uzavřen. V následujících letech byl chrám opravován, k provizornímu otevření došlo v roce 1984, kdy v prosinci byla odsloužena děkovná mše. K znovuotevření celého kostela došlo až o osm let později v září roku 1992.