Kostel sv. Mikuláše, který se nachází v severozápadním rohu Staroměstského náměstí je krásná barokní stavba postavená Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem. Nyní jde o hlavní kostel církve husitské, která zde byla v roce 1920 vyhlášena a založena.
Na místě, kde dnes stojí barokní stavba sv. Mikuláše se nacházel již ve 13. století románský či raně gotický kostelík. Byl založen německými kupci, ale velmi brzy se z něj stal hlavní staroměstský farní chrám a také důležitým místem pro život obce, neboť Staré Město ještě nemělo svou radnici a některé její funkce plnil právě tento svatostánek. Tuto roli a také pozici hlavního kostela obce přestal plnit ve čtrnáctém století, nejdříve se město zmohlo na radnici a později také nechalo stavět Týnský chrám, který se stal hlavním farním kostelem. Během husitského období se svatyně dostala do správy protestantů a v jejich rukou se udržela až do doby pobělohorské. Tehdy byl v roce 1621 vykázán jeho poslední utrakvistický farář Viktorín Vrbenský, ale pro nedostatek katolických kněží byl kostel do roku 1628 opuštěný. Poté byl přidělen na krátko premonstrátům a od roku 1635 ho začali spravovat benediktini. Jeden z jejich opatů, Zdislav Berka z Dubé, měl vizi, že Židy z blízkého getta navrátí na víru hebrejskými kázáními a ačkoliv se mu podařilo je donutit chodit na mše, ti to vyřešili po svém a vychutnávali si svůj jazyk s ušima zalepenýma voskem. Během správy benediktinů také došlo k významnější přestavbě kostela, v roce 1660 získal raně barokní kabát. Ale dnešní podoba je až ze století osmnáctého. Tehdy opat Anselm Vlach se rozhodl, že benediktini si zaslouží výrazně reprezentativnější stavbu a od svých bratrů z Břevnova získal kontakt na Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Stará budova byla bez lítosti v roce 1732 zbořena a v roce 1737 zde již stála stavba kostela sv. Mikuláše, kterou dnes obdivujeme. Benediktinům budova sloužila jen necelých padesát let. V listopadu 1785 byl kostel osvíceným Josefem II. zrušen, jeho výbava včetně zvonů zabavena. V roce 1791 jej Staré Město za pouhých 600 zlatých odkoupilo a budova byla využívána nejdříve jako sklad obilí později nábytku a na konec jako úložna úředních papírů. Tato situace trvala až do roku 1865, kdy byl po vyklizení krátce využíván jako koncertní síň a poté od roku 1871, kdy byl pronajat Slovanskému dobročinnému sboru, se z něj po nákladné opravě stal na čas pravoslavný chrám. Toto období skončilo výbuchem první světové, kdy ruské aktivity začaly být naprosto nežádoucí a budova se stala posádkovým kostelem a to až do na začátku zmíněného roku 1920. V dnešní době kostel sv. Mikuláše kromě náboženské funkce plní také často i roli koncertní síně.