Pražská Kampa patří mezi malebnější zákoutí naší metropole, má svou kouzelnou atmosféru, ale také skrývá i různé zajímavé architektonické památky. Jednou z nich je i Lichtenštejnský palác, jehož přední část omývá vltavská voda.
Ve středověku místo, na kterém je Lichtenštejnský palác postaven, patřilo řádu maltézských rytířů, kteří ho de facto pronajali (nový majitel s ním zacházel jako s vlastním, ale zároveň spadalo pod řádovou jurisdikci) v polovině šestnáctého století Jiříkovi z Šonova, který po zpevnění a zvýšení nábřeží si zde zařídil zahradu. Jeho syn, Izaiáš zde postavil dům, ale po jeho smrti bez závěti na majetku položil ruku řád. Potomkům se to nelíbilo a tak došlo k právnickému sporu, který šalamounsky vyřešil až císař Rudolf II. Později se již majitelé zahrady a domku různě střídali. V druhé polovině se staly majetkem Františka Helfrída z Kaiserštejnu, který zde nechal postavit svůj palác s dvěma věžemi. Architekt této stavby, zvané Kaiserštejnský palác, není jasný, ale pravděpodobně jím byl G. B. Alliprandi. V roce 1831 se palác, který prostřídal mnoho majitelů, stal majetkem knížete Jana Josefa z Lichtenštejna. Ten nechal zrušit věže a přestavěl střechu a ozdobil portál erbem svého rodu. Budova sice této významné šlechtě nepatřila příliš dlouho, šlo o pouhých dva a dvacet let, ale jejich sláva byla na tolik veliká, že se stavbě začalo od té doby říkat Lichtenštejnský palác. Dalším majitelem byli manželé Odkolkovi, kteří zde dostavěli druhé patro. Ti sice toužili vtisknout svému sídlu i rodové jméno, ale mezi lidmi se ono neujalo, přeci jen nějaký mlynář není totéž co kníže a v Čechách byl sice vždy silný plebejský duch, ale zároveň tu byla a je velká fascinace modrou krví. Lichtenštejsnký palác postupně začal využívat stát a město, kterým ho nakonec rodina Odkolkova prodala. Během protektorátu zde sídlilo krajské sídlo NSDAP a palácové zahrady sloužily jako cvičiště pro Hitlerjugend. Po druhé světové budova opět sloužila státu, který ji nechal v v osmdesátých letech zrekonstruovat.