Malostranský hřbitov

Ačkoliv Malostranský hřbitov má ve svém názvu Malou Stranu, v této části města bychom jej hledali jen marně. Nachází se totiž mezi Smíchovem a Košířemi. Má jít o místo, které prý bylo inspirací Janu Nerudovi, když psal Hřbitovní kvítí.

Malostranský hřbitov byl založen v roce 1680 během jedné z mnoha morových epidemií, které středověké státy sužovaly. V Praze tehdy zemřelo kolem dvanácti tisíc osob a co je zajímavé, onemocnění po své zemi roznášel s mírnou nadsázkou panovník. Ten před morovou ranou prchal i se svým dvorem a každé město, ve kterém se navštívil, velmi rychle poznalo kouzlo černé smrti. Ale zpět ke hřbitovu. Pozemky, na kterých dříve byla vinice a dvorec, zakoupil vlašský špitál, který si zde zřídil de facto pobočku i s kaplí Narození Panny Marie.  Morovou funkci měl hřbitov ještě při dalších dvou epidemiích, které vybuchla na začátku a na konci třetí čtvrtiny osmnáctého století.  V tomto století zde také vznikla kaple Nejsvětější Trojice, kterou navrhl Kilián Dienzenhofer. V devatenáctém století zde byl vystaven i empírový kostel (který stojí za to navštívit, protože Praha rozhodně mnoho církevních staveb v tomto stylu nemá).

Na konci osmnáctého století se hřbitov změnil na městský. Bylo to spojeno s reformátorskou činností Josefa II., který zakázal z hygienických důvodů hřbitovy uprostřed měst. Sloužil nejen Malé Straně, ale využívaly ho pro své odešlé i Hradčany a Smíchov. V roce 1862 z důvodu nedostatku místa musel být rozšířen i o vedlejší ovocný sad. Ale ani to mu nepomohlo, o dvacet dva let později zde došlo k poslednímu pohřbu a Malostranský hřbitov byl uzavřen a začal chátrat. V devatenáctém století byl považován za hřbitov národního obrození, protože svůj odpočinek zde našlo mnoho velmi významných osobností z této doby. Mnoho z nich ale bylo přesunuto později na Olšany. V roce 1988 byl zapsán na seznam kulturních památek naší země. Dnes díky zarostlosti a mírné zchátralosti paradoxně vytváří jednu z nejzajímavějších oáz klidu poblíž centra města.