Praha na konci devatenáctého století pořádala více významných výstav a některé z nich zanechaly potomkům i umělecké či architektonické či jiným způsobem zajímavé skvosty (například Zrcadlové bludiště na Petříně které je dědicem Zemské jubilejní výstavy). V roce 1898 zde byla pořádána Výstava architektury a inženýrství a té vděčíme za Maroldovo panorama.
V roce 1897 Luděk Marold, český malíř a ilustrátor, nabídl po svém návratu z Paříže, že by Praha mohla svým návštěvníkům ukázat něco, co znalo tehdy jen kulturní centrum světa, jakým byla Paříž. Touto atrakcí mělo být velké panorama. Nápad se městu zalíbil, tématika, kterou byla bitva u Lipan už příliš ne (či při nejmenším jednoznačně ne), ale i přes hlasy nesouhlasu se zobrazováním bratrovražedných bojů byla tvorba panoramatu odsouhlasena. Ačkoliv Maroldovo panorama nese jméno pouze jednoho člověka, ve skutečnosti šlo o dílo, na kterém se podílelo ještě pět dalších malířů a každý se věnoval nějaké části, ve které měl největší schopnosti. Umělci pracovali s plným nasazením a tak se jim za neuvěřitelných pět měsíců podařilo dílo dokončit a tak ho návštěvníci mohli obdivovat již od prvního dne zahájení výstavy. Tam sklízel zasloužený obdiv, konec konců tak je to u všech zajímavých novinek. Problémy ale nastaly po zakončení výstavy. Objevil se zde jeden problém, nikdo nechtěl toto umělecké dílo převzít, přeci jen se jednalo o velmi objemnou instalaci (jen plátno mělo jedenáct metrů výšky a devadesát délky), pro kterou by bylo náročné vytvářet nové prostory. Na konec Praha poskytla Spolku inženýrů a architektů bezúročnou půjčku a ti díky tomu mohli připravit jak novou budovu pro panorama tak i jeho samotný transport, který nebyl vůbec jednoduchý (bylo nutné vystavět pojízdné lešení které by plátno narolovalo a pak druhé které by ho zase vypnulo). Nový dřevěný pavilón vystavěl František Vajtr podle návrhu Jana Kouly a Ludvíka Čížka. Maroldovo panorama ale čekaly bohužel další problém – spojený s novou stavbou či materiálem na ní užitým. V únoru roku 1929 se pod tíhou mokrého sněhu zřítila střecha a obraz byl velmi výrazně poškozen. Po pečlivé analýze se ale zjistilo, že bude možné ho restaurovat a tuto práci provedl restaurátor Bohumír Číla. Bylo ale potřeba vybudovat nový pavilón pro Maroldovo panorama, tentokrát raději železobetonový. Jeho projekt vytvořil Vojtěch Krcha a po získání financí byla stavba vystavena a v květnu rocku 1934 znovu zpřístupněna veřejnosti (jen plátno se o malinko zvětšilo, neboť díky chybě byl zvětšen o metr obvod Maroldova panoramatu a musel tam být vložen malý pruh s domalovaným kusem krajiny). K jednomu významnému poškození došlo i v dvacátém prvním století. Tehdy během povodní v roce 2002 voda dosahovala jen kus pod plátno, takže muselo být znovu restaurátorsky ošetřeno a budova pavilonu výrazněji opravena. Maroldovo panorama je přístupné od roku 2004 (i když o rok později bylo jako zázrakem zachráněno při požáru vedlejšího divadla Globe).