Nádraží Praha Braník patří k jedněm z nejkouzelnějších nádraží v Praze. Není to díky architektuře či významným jménům spojeným s tímto místem. Je to hlavně díky tomu, že zde se začínala a vlastně i v dnešních dnech začíná většinou každá cesta českých trampů a čundráků, vyrážejících Posázavským pacifikem do kouzelného Posázaví a nebo do Bojovského údolí na trase Praha – Dobříš.
Nádraží Braník Hodkovičky bylo uvedeno do chodu 1. března roku 1882 a z té doby pochází také jeho drobná a nepříliš výrazná nádražní budova. Bylo na trati Českých obchodních drah, která sloužila spojení hlavní železniční trati Františka Josefa s modřanským cukrovarem, který do té doby si musel vystačit pouze z říční dopravou a volskými potahy. K dalšímu prodloužení trati došlo v letech 1897 až 1901, kdy nabrala směr Čerčany a později také Dobříš a také se zde objevily vlečky do podolské cementárny a branického pivovaru. Ta první byla dokonce na nějaký čas zprovozněna taktéž pro osobní dopravu, ale na konec z tohoto provozu sešlo. Do roku 1937 se nádraží jmenovalo pouze Braník, později až do dnešních dnů jde již o nádraží Praha- Braník. Ve chvílích své největší slávy z něj odjíždělo o víkendu dnes již asi nepředstavitelných 35 000 cestujících, které okouzlila romantika a příroda na jih od Prahy. Ale aktivní odpočinek formou trampské turistiky byl s rozvojem automobilismu a obecným lenivěním společnosti vytlačen na okraj veřejného zájmu a nádraží již mnoho let dosahuje pouhého zlomku tohoto počtu – nejvíce lidí se zde objeví v letních měsících, kdy nostalgické trampy doplní ještě víkendoví turisté a vodáci. Důvodem proč také mírně upadl význam nádraží Praha-Braník byla i výstavba tramvajové linky do Modřan, která z významné konečné a také místa přestupů prostě učinila jen další obyčejnou zastávku. A protože vlaky, které zdejší stanicí projíždějí začínají většinou na Hlavním nádraží, pro většinu Pražanů je převážně pohodlnější využít jeho služeb, které jsou navíc napojeny přímo na linku metra.