Palác (i když občas je uváděno i dům) Metychů z Čečova je renesanční stavba na Malé Straně, která se nachází na východní straně Velkopřevorského náměstí. Dříve se také nazýval palác Hrzánský, i když ten si spojujeme spíše se stavbou na Hradčanech.
Tento palác vznikl spojením několika starších domů, které měly gotické jádro a patřily do majetků maltézského řádu v Praze. Řád vlastnil nemálo nemovitostí na území dnešní Malé strany včetně ostrova Kampa. Svůj název nese po bratřích Janovi a Kryštofovi Metychovi, kteří ho na konci šestnáctého století začali rozestavovat. Nevlastnili ho nějak dlouho, již v roce 1596 budovu prodali Werneru Braitšvartovi, který pořídil i stavbu vedle a dále pokračoval ve zdokonalování paláce. Tehdy také vznikl raně barokní portál – i když sjednocování probíhalo v renesančním stylu. Jeho dědicové prodali dům v roce 1627 Joštovi z Bruselu (později Bryslu), který byl synem Davida z Brusselu, slavného zlatníka a klenotníka Rudolfa II (zvěčnil ho například Jaroslav Vrchlický ve své veselohře Rabínská moudrost). Svatbou s vdovou po panu Joštovi se dům dostal do majetku pánů z Astfeldu a po nich ho v roce 1702 zakoupili Hrzánové.
V majetku Hrzánů došlo k další přestavbě paláce, kdy Ferdinand Maxmilián zbořil jeden z původních domků a provedl barokní úpravy na stavbě. Po Hrzánech sice palác dlouho nesl své jméno, ale jejich majetkem byl relativně krátce, jen do poloviny osmnáctého století. Poté se celkem rychle dostal do rukou měšťanských a jeho první majitel z tohoto stavu, krejčovský mistr Antonín Stein dokončil několik barokních úprav nad Čertovkou. V roce 1802 profesor Alois Klár založil na Hradčanech svůj ústav slepců, který později potřeboval i nějaké ubytovací prostory pro postižené dospělé. Na čas je našel v roce 1832 právě v paláci Metychů, než se mu podařilo sehnat dost financí a vystavět na dnešním Klárově vlastní budovu.
Asi nejvýznamnější osobou, která se v této budově narodila, byl Josef Bohuslav Foerster, význmný český skladatel druhé poloviny století osmnáctého a první poloviny století následujícího. Také to připomíná pamětní deska, která byla zde umístěna v roce 1934, mimochodem ještě během skladatelova života.