Dnešní budova Ministerstva průmyslu a obchodu je původně stavbou, kterou byla postavena pro potřeby firmy Bankovní dům Petschek a spol. Stavba patří mezi naše národní památky a je to hlavně z důvodů její velmi neblahé protektorátní historie.
Julius Petschek byl významný česko-německý židovský podnikatel a finančník – za první republiky patřil k nejbohatším Čechoslovákům. Postupně zveleboval svůj majetek, až v roce 1920 založil svůj rodinný Bankovní dům. Jeho banka potřebovala také nějaké honosné sídlo. Pro ně bylo určeno místo v dnešní ulici Politických vězňů. Projektantem stavby se stal architekt Max Spielman. Výstavba probíhala v letech 1922 až 1925 ( i když Petschkův palác byl různě zdokonalován a rozšiřován ještě ve třicátých letech) a stála přes sto padesát milionů tehdejších korun. Rodina Petschků velmi dobře pochopila, co znamená nástup nacismu v sousedním Německu (paradoxem při tom je, že právě Julius Petschek patřil k větším mecenášům německé kultury v Praze), ještě před vznikem protektorátu prodala svůj majetek Československu a emigrovala.
A tady se dá říci, že se končí historie Petschkova paláce a přichází čas, kdy se na scéně ponuře vynoří Pečkárna. Po vytvoření protektorátu Čechy a Morava na naše území vkročila nejen vojenská, ale také politická a policejní moc nacistického Německa. Budovu banky zabralo gestapo neboli německá tajná policie. V této tehdy velmi moderní budově si vytvořili své „pracoviště“, kterým prošly tisíce českých vlastenců. Stavba byla přizpůsobená potřebám policie, jejíž základní metodou výslechu bylo mučení. Proto se zde objevil například tzv. biograf, neboli místo kde očekávající na „výslech“ museli sedět bez hnutí. Ve sklepě byly pro ty, kteří měli být „vyslýcháni“ delší dobu připraveny malé cely. Pečkárna se na konci války proměnila v pevnost nacistů, ale budova byla pod tak soustředěným tlakem povstalců, že Němci ještě před příchodem sovětských sil kapitulovali. Po druhé světové válce byla Pečkárna přestavěna na Ministerstvo zahraničního obchodu a po mírné změně (či doplnění) funkce a názvu takto slouží do dnešních dnů. V roce 1989 se stala národní kulturní památkou.