Prašná brána se nachází na Starém Městě pražském vedle Obecního domu a naprosti domu u Hybernů. Jde o velmi hezký příklad pozdní gotiky. U Prašné brány začíná Královská cesta, kterou projížděli čeští králové při korunovaci.
Prašná brána (přesněji základ té podoby jak ji známe dnes) byla založená v roce 1475. Nahrazovala starší bránu v městském opevnění z první poloviny století třináctého, která již byla v tak neblahém stavu, že se jí začalo říkat Odraná. Šlo o bránu umístěnou na důležitém místě, jednak zde vedla cesta na východ Českého království a obzvláště do Kutné Hory a navíc šlo o bránu, kterou do Starého Města pražského vstupovaly korunovační průvody českých králů, důvody její výstavby proto nebyly ani tak vojenské jako klasicky reprezentační (i když samozřejmě sloužila například pro výběr cla). Stavbu začal za staroměstské peníze stavět stavitel Václav, kterého v roce 1478 nahradil M. Rejsek (i když podle pramenů to možná přesněji vypadá tak, že Rejsek prostě Václava ze společné stavby vyštípal). Stavba nebyla dokončena, stavební práce byly zastaveny v roce 1484, byla pouze provizorně zastřešena a na sto let de facto práce na ní ustaly. Až v roce 1592 byly obnoveny a v té době byl upraven její vchod a vystavěno točité schodiště. Význam Prašné brány byl ale čím dál tím mizivější, od konce sedmnáctého století proto sloužila jako skladiště střelného prachu – což jasně vysvětluje i její dnešní název (původně se dlouhou dobu jmenovala Nová). V polovině století osmnáctého byla Prašná brána poškozena při pruském ostřelování Prahy. A na samém konci téhož století z ní byly sundány poškozené kamenné ozdoby.
V roce 1823 byly na ni přidány hodiny a v druhé polovině století devatenáctého, mezi lety 1875 a 1886, dochází k velké rekonstrukci a také mírné pseudogotické, tentokrát ne přestavbě, ale spíše dostavbě, neboť ráz věže byl více méně zachován. Nejvýraznější změna z té doby je poznat na tvaru střechy, který v nové podobě je výrazně ozdobnější než byla ta původní. Restauraci vedl J. Mocker a spolupracoval při tom s významnými českými sochaři jako J. Strachovský, L. Šimek či J. Čapek, kteří vytesali sochy různých historických a náboženských postav a také ornamentální ozdoby, doplňující původní ozdobnou práci Matyáše Rejska. Prašnou bránu je nyní možno navštěvovat, funguje zde vyhlídka a také různé expozice.