Rotunda sv. Kříže se nachází na rohu ulice Konviktské a Karolíny Světlé na Starém Městě na Praze 1. Patří k trojce pražských románských rotund a také vůbec k jedněm z nejstarších zachovalých staveb v Praze.
Datum, kdy vznikla rotunda svatého Kříže není přesně známo. Podle různých pramenů bývá někdy umisťována do koncovky století jedenáctého nebo do druhé čtvrtiny století dvanáctého. Důvody jejího vzniku (tedy kromě samozřejmé potřeby duchovní péče) také nejsou naprosto jasně známé, usuzuje se, že mohlo jít buď o nějakou polosoukromou stavbu u dřívějšího dvorce nebo o kostel sloužící při cestě spojující Vyšehrad a Hradčany. Také se objevují u jejího vzniku legendy o pronásledování nových křesťanů, což by naznačovalo, ještě výraznou sílu pohanských kultů v hlavách jejích současníků. První písemná zmínka o budově je z roku 1365. Ze staršího vybavení byly v rotundě svatého Kříže nalezeny zbytky románské dlažby a na stěnách po stranách lodi gotické malby ( v roce 1874 je opravil F. Sequens ). Rotunda sv. Kříže byla zrušena, podobně jako mnoho jiných církevních staveb v tomto období, jako kostel v roce 1784 a poté plnila funkci skladiště. V následujícím století, přesněji v roce 1684 měla být zbourána, protože překážela při stavbě sousedního domu. Ale v 19. století se již pomalu začalo dbát o památky připomínající naši bohatou historii, proto zasáhla Umělecká beseda (a přesněji Josef Mánes a Ferdinand Břetislav Mikovec) a rotundu zachránila. Záchrana budovy bez její renovace by samozřejmě byla k ničemu, proto byl kostelík z venčí v letech 1864 až 1865 obnoven architektem V. I. Ulmannem a o vnitřní malby se postaral malíř B. Wachsmann. Posledním zmíněným autorem byl navržen také nový oltář, který později vykonal malíř J. Popelík. Kolem rotundy sv. Kříže se nachází také novorománská litinová mřížka. Tu v roce 1865 podle návrhu jednoho ze zachránců stavby, neboli J. Mánesa, vytvořily křivoklátské železárny v Nové Huti. V dnešní době rotunda sv. Kříže slouží jako farní kostel Starokatolické církve.