Rudolfova štola by se dala nazvat i jedním z technologických zázraků konce renesance. Je to také relativně hezká ukázka, jak pro naprostou zbytečnost bylo možno vyplýtvat velké množství energie a prostředků, jen protože tak panovník chtěl. Jedno ústí tohoto technického díla se nahází kousek vedle Štefánikova mostu a druhé je na druhé straně kopce blízko Královského letohrádku.
Když se císař Rudolf II., tak krásně ztvárněný Janem Werichem ve filmech Císařův pekař a Pekařův císař, rozhodl, že v nově zřizované Stromovce zřídí velký rybník, začal se řešit velký problém, jak do nového vodního dílka dostat vodu. Byly vypracovány plány, díky kterým by se prokopal kopec pod dnešní Letnou a voda tak přirozeným spádem naplnila jezírko pro císařské kačenky a rybičky. Rudolf II. byl panovník dosti výstřední, takže se mu samozřejmě něco tak unikátního a zároveň ambiciózního zalíbilo. Proto od jara roku 1584 nechal stavět na tu dobu velmi unikátní projekt, zvláště když se zohlední, že havíři, kteří štolu kopali (byli zaplaceni ti nejschopnější pracovníci z Kutné Hory, města stojícího na stříbrných dolech), museli pracovat jen s obyčejnými ručními nástroji a navíc museli neustále řešit problémy s vodními přívaly, které vznikaly z podzemních pramenů. Práce probíhaly tak, že se na začátku vyhloubilo pět svislých šachet na Letné, které mimo jiné sloužily i k větrání. Finální dílo nebylo vyzděné. Přesněji kamenná vyzdívka se nacházela na začátku a na konci štoly, jinde se v potřebných místech použila výdřeva. Rudolfova štola byla vykopána v hloubce přibližně třiceti metrů a měla jeden kilometr. Její rozměry nebyly malé, výška je mezi dvěma až čtyřmi metry a šířka přibližně od metru do metru a půl. Hornické práce byly ukončeny v roce 1593. Toto dílo svou kvalitou dokázalo překročit staletí. Samozřejmě muselo dojít k různým opravám a úpravám, ale je faktem, že Rudolfova štola slouží až do dnešních dnů svému původnímu účelu – plní Vltavskou vodou rybníčky ve Stromovce. Obecně zatím není přístupná veřejnosti (občas se udělá výjimka).