Smetanovo muzeum (teda oficiálně Muzeum Bedřicha Smetany) se nachází na místě dřívější Staroměstské vodárny. Ta ale vznikla také relativně nově, původně se zde nacházel mlýn, který jistý čas byl nazýván Myslivečkovský.
Mlýnů v Praze bylo mnoho a to již od jejích počátků. Není na tom nic divného, město muselo něco jíst a mouka byla základem výživy populace. Navíc mlýny ve městě byly mnohem bezpečnější před různými lapky, než kdyby stály na nějaké samotě. Mlýn na místě Smetanova muzea ale patřil spíše mezi ty mladší budovy tohoto typu. Ještě v polovině sedmnáctého století zde žádná taková stavba nebyla a vznik prvního mlýnu, který byl nazýván Kutilovský se datuje až po třicetileté válce. Jméno Myslivečkovský získal po roce 1749, kdy ho zakoupil (či přesněji získal do dědičného nájmu) Matěj Mysliveček, mlynář ze Šáreckého údolí a otec slavného českého klasicistního skladatele Josefa Myslivečka. Ten pořídil i vedlejší stavbu a obě stavby spojil a barokně přestavěl. V roce 1848 budova vyhořela, což nebylo u mlýnu něco neobvyklého. Velkému množství mouky stačila jen neopatrně odložená svíčka a neštěstí bylo na střeše. Po roce 1878 se Praha rozhodla, že městská vodárna je v katastrofálním stavu a místo mlýna zde byla v letech 1882 až 1884 vystavena nová vodárna i s věží. Projekt vypracoval A. Wiehl a stylově šlo o novorenesanční stavbu s bohatými sgrafity (autory byli mimo jiné taková jména jako M. Aleš či F. Ženíšek) a výraznými štíty.
Jako čerpací stanice Staroměstská vodárna sloužila do roku 1913, později byla upravena na kanceláře, které ale spravoval a využíval stále stejný podnik. Ale to už se blížilo nové využití této stavby. V roce 1926 Sbor pro postavení pomníku Bedřicha Smetany v Praze založil také muzeum věnované jednomu z našich největších hudebních skladatelů. Jeho sbírky, jejichž základ vznikl zakoupením pozůstalosti, ale potřebovaly také nějaké reprezentativní sídlo. V roce 1929 jim byla přislíbená administrativní budova vodáren, v roce 1935 začaly její úpravy pro potřeby exposice, které byly provedeny podle projektu Františka Kysely a Rudolfa Stockara. K slavnostnímu otevření došlo 12. května roku následujícího.