Na pražské Kampě, přibližně uprostřed parku při Vltavě, si každý návštěvník může všimnout seskupení několika zajímavých budov, které se nachází naproti severnímu výběžku Střeleckého ostrova. Jde o Sovovy mlýny, podle pověsti vůbec nejstarší mlýn na území Prahy.
Pověst říká, že ve zdejším místě se při stavbě mlýna pokácelo obrovský dub, z jehož dutiny vylétl tehdy posvátný pták neboli sova. A mlýnu, který vznikl s takto příznivým znamením byl poté nazván Sovín. Legenda je to velmi romantická a krásná, ale skutečnost je prozaičtější. V šestnáctém století tento mlýn (který existoval již v hlubokém středověku – první zmínka o nějakém mlýně v tomto místě pochází ze 13. století) vlastnil měšťan Václav Sova z Liboslavě a díky němu se stavby nazývají Sovovy mlýny i když na krátko po manželovi dědičky Pavlu Severínovi se také nazývala zdejší stavba Severínovský mlýn. Později stavbu získalo Staré Město, které je pronajímalo podle potřeby různým mlynářům. Mlýny obecně postihují dva nepřátelé, samozřejmě jde o vodu, které pobřežní stavby během povodní nemilosrdně likviduje, ale také o oheň. Vzduch prosycený moukou je velmi hořlavý a stačí trochu nepozornosti při práci se svíčkou a mlýn hoří (všimněte si u libovolného staršího mlýna, že se jeho existence většinou neobešla bez několika požárů). Jenže asi největším nepřítelem pro jakoukoliv stavbu je vždy člověk. A tak například na konci třicetileté války švédská okupační vojska od mlýnů pálila na bránící se Staré Město a to při opětování palby své budovy velmi silně poničilo. Šlo ale o hospodářsky významná stavení, takže k obnově se přikročilo ihned po válce. Tuto původně gotickou a později renesanční stavbu v polovině osmnáctého století získala mlynářská rodina Odkolků. Ti se vrhli do velkých přestaveb, při kterých se změnilo dvořiště mlýna a podle návrhu architekta Josefa Zítka bylo vystavěno nové dvoupatrové obytné křídlo. Dnes ale nevidíte vše z tehdejšího zdokonalení. Průmyslová doba vyžadovala své a do mlýna byl zaveden parní pohon a díky tomu panorama Malé Strany bylo „obohaceno“ i o zdejší komín. Na konci ledna roku 1896 došlo k velké tragédii. V budově zdejších mlýnů došlo k obrovskému požáru, který mlýn poničil tak, že se vlastně již nikdy nevrátil ke své funkci. Sovovy mlýny odkoupila Praha, část sloužila obytným účelům, část sloužila jako truhlářská dílna. V roce 1920 byla východní část staveb zbořena, aby nebránila regulaci Vltavy. V poválečném období Sovovy mlýny sloužily Akademii věd. Na začátku jednadvacátého století došlo k rozsáhlé rekonstrukci a nyní se v budově nachází Muzeum Kampa.