Staré purkrabství je jednou z prvních budov na Pražském hradě, která přivítá návštěvníka vstupujícího do sídla českých králů po vystoupání Starých zámeckých schodů z Malé Strany.
Pověsti sice naznačují, že místo, kde se Staré purkrabství nachází je vlastně nejstarší částí Pražského hradu, ale archeologické průzkumy a znalosti historiků tuto teorii nepotvrzují. Je mnohem pravděpodobnější, že se jednalo od začátku o předhradí. Budova purkrabství či sídla hradních kastelánů je doložena v době gotické, kdy zde v roce 1335 přespával Karel IV., který byl na návštěvě u nejvyššího purkrabího Hynka Berka mladšího z Dubé. Je dosti pravděpodobné, že nějaká stavba tohoto typu zde byla již v období románském, ale písemný zápis o tom není. Gotický dům byl zničen při obrovském požáru z roku 1541, který poničil nejen Pražský hrad a Hradčany, ale hlavně de facto srovnal se zemí Malou Stranu. Je jasné, že hlavní město a hrad státu musely být velmi rychle obnoveny. Týkalo se to i Starého purkrabství, které bylo znovu postaveno v letech 1555 až 1559 italským stavitelem Giovannim Venturou v renesančním stylu. Úřad nejvyššího purkrabího neboli později královského místodržitele nabral na významu v sedmnáctém století. Poté co se panovník přesunul na stálo do Vídně, tato osoba byla vlastně nejvýznamnějším vládním představitelem v Českém království.
Nejvyšší purkrabství bylo ještě podle potřeb mnohokráte upravováno či modernizováno, ale k hlavnímu architektonickému zásahu došlo relativně nedávno. Na začátku šedesátých let dvacátého století Staré purkrabství spolu s vedlejším Lobkovickým domem bylo přestaveno a spojeno v nový celek – Dům československých dětí. Projekt byl dílem Josefa Hlavatého a během výstavby došlo ke zbourání části původních objektů, které nahradily novostavby. Také interiéry byly upraveny pro potřeby dětí, vytvořily se zde různé klubovny, sály a místnosti, které později využívaly různé zájmové kroužky. K otevření nového projektu pro děti došlo 5. října roku 1963. Dům československých dětí byl v posametovém období zrušen a nahradilo ho v roce 1994 Muzeum hraček