Staroměstská radnice, patří k jedněm z nejvýznamnějších pražských památek a také k velmi jednoduše rozeznatelným symbolům našeho hlavního města. Nachází se v srdci Starého Města na Staroměstském náměstí.
Praha neměla radnici od svých počátků. Toto privilegium bylo vydáno Starému Městu až 18. září roku 1338 českým králem Janem Lucemburským. Nejde o nějaký architektonický monolit. Vznikala vlastně postupně podle potřeb a to dokupováním a upravováním různých měšťanských domů, diky kterým jde o zajímavý slepenec mnoha architektonických slohů. Nejvýznamnějším prvkem Staroměstské radnice je její věž. Ta byla dokončena v roce 1364 a byla jednak symbolem bohatství a moci Starého Města, ale také fungovala jako hláska, diky které byli občané bleskově zpraveni například o právě vybuchlém požáruromě toho byla na její východní straně postavena arkýřová kaple, která byla vysvěcena v roce 1381.
Každý návštěvník Staroměstského náměstí si všimne, že na radniční věž jsou nalepeny jakési divné zbytky „zbořené“ budovy a vedle nich je docela velké volné prostranství, které rozšiřuje samotné náměstí před kostelem svatého Mikuláše. V těchto místech kdysi stávalo celé jedno křídlo hlavní budovy Starého Města. Jenže na konci druhé světové, během květnového povstání právě na radnici byl soustředěn nápor nacistických vojsk (nejenže to byl symbol města, ale nacházelo se zde vojenské a politické centrum povstání). Během bojů a střelby zde vybuchl velký požár, který kompletně zničil křídlo budovy a také velmi silně poškodil věž. Mnohokrát se objevovaly plány na rekonstrukci zničeného křídla, byly i různé architektonické soutěže s různými návrhy (nejen na návrat k nepříliš zajímavé novogotické stavbě, ale také na různé architektonické moderní extravagance), ale zatím zde stále zůstává memento válečných hrůz.
Staroměstská radnice je mezi turisty oblíbená ani ne tak z důvodu svého vzhledu, ani ne pro svoji historii, ale hlavně protože se zde nachází jeden zajímavý historický a technologický skvost, jakým je orloj. Toto dílo je opředeno různými legendami o oslepeném mistrovi, ale ve skutečnosti jde původně o společnou práci hodináře Mikuláše z Kadaně a astronoma Jana Šindela, které vzniklo v roce 1410. Jejich práce byla někdy na konci patnáctého století zdokonalena Hanušem řečeným Růže. V průběhu staletí bylo dílo ještě vylepšováno a doplňováno o další prvky a seřizováno a také samozřejmě opravováno. Během požáru na konci druhé světové dokonce hrozilo, že Praha a její nejstarší radnice přijde o svůj orloj, podobně jako tehdy ztratila nejstarší gotický zvon. Stroj samotný se zřítil a silně poškodil, dřevěné sochy shořely a i část sochařské výzdoby byla silně poničena. Ale na konec v průběhu několika desetiletí se podařilo tuto vzácnou památku kompletně odrestaurovat.