Týnský chrám je lidový název kostela Matky Boží před Týnem, který se nachází na Staroměstském náměstí (či možná přesněji za řadou domů na tomto placu) v Praze 1. Tato církevní stavba v gotickém stylu patřila celou dobu své existence k nejvýznamnějším pražským svatostánkům.
Na místě, kde dnes stojí Týnský chrám, stával pravděpodobně již v kolem konce desátého století menší kostelík. O době jeho vzniku nemáme přesné informace, pouze je jeho existence zmiňovaná ve století dvanáctém, kdy je uveden jako kaple při špitále pro cizí kupce. Ti zde poblíž měli svůj opevněný dvůr, Ungelt neboli celnici, kde museli odvádět clo ze svého zboží – právě Ungelt se zde nacházel již ve století desátém a je velmi pravděpodobné, že měl i svou církevní budovu. Tuto románskou stavbu nahradil raně gotický trojlodní kostel, který se nacházel vedle dnešního Týnského chrámu, z této stavby nejdéle vydržela věž, která byla zbourána v roce 1894. Ve 14. století ale byla zahájena stavba na tu dobu moderního kostela, který by se stal reprezentativním hlavním chrámem Starého Města pražského. Je tedy i logické, že jeho stavbu ovlivnili tehdejší špičkoví stavitelé jakým byli Matyáš z Arrasu a Petr Parléř, kteří stavěli svatého Víta na Pražském Hradě. Podobně jako jiné velkolepé stavby, které začaly vznikat v této době, i Kostel Matky Boží před Týnem nebyl příliš rychle dostavěn. I když v husitské době šlo o de facto jedinou církevní stavbu, které husité v Praze věnovali pozornost a hlavně finance. Po porážce posledního radikálního husity bylo dříví připravené pro stavbu krovu tohoto kostela použito na stavbu šibenice, na které později Jan Roháč z Dubé byl 9. září roku 1437 pověšen. Na krov si kostel musel počkat dalších dvacet let. A tento krov také nebyl pro někoho šťastný, šlo totiž o dřevo, které bylo připraveno pro krále Ladislava Pohrobka a jeho svatbu, které se ale tento panovník nedožil. Štít chrámu byl dostavěn v roce 1463 o tři roky byla také dokončena severní věž. Jižní věž byla vystavena mezi lety 1506 a 1511. Po porážce českých stavů na Bílé Hoře byl kostel předán katolické církvi a byla z něho v roce 1626 odstraněna socha Jiřího z Poděbrad (také byly vykopány ostatky kazatele Rokycany a pohozeny). V roce 1679 při požáru byla poničena klenba hlavní lodi, kterou nahradila klenba barokní. Další požár v roce 1819 zničil severní věž Týnského chrámu, která byla znovu vystavena v roce 1835. V posledním dvacetiletí dvacátého století byl kostel plně obnoven a zrekonstruován.