Usedlosti ve čtvrtích kolem původního pražského jádra nezřídka předaly své jméno ulicím a částem města. Je to logické, velmi často nešlo o jen jeden dům a pár metrů zahrádky, ale o rozsáhlou vícehektarovou usedlost. A to je i případ usedlosti Hřebenka, která se nachází v ulici Švédská na pražském Smíchově.
Smíchovské kopce ve středověku nebyly plné hustého osídlení, tak jak je známe ve dnešní době. Šlo o převážně vinice a chmelnice, které patřili zámožnějším měšťanům Starého či Nového Města a nebo Malé Strany. Kromě nich samozřejmě pozemky také zde vlastnila šlechta nebo církev – v případě Smíchova to byl například kartuziánský klášter, který zničilo období husitských bouří. Usedlost Hřebenka patří svým doložitelným původem k těm měšťanským. Její vinný lis je uveden v roce 1563, v době kdy majitelem zdejších pozemků byl staroměstský měšťan a vlastník domu U Hřebene (dnes neorenesanční stavba na rohu Celetné a Štupartské) Mikuláš Raus. Informace o výstavbě většího a honosnějšího sídla, kde by si majitel mohl odpočívat v sídle odpovídajícím svým luxusem jeho postavení máme z konce sedmnáctého století. Tu inicioval František Ferdinand Camel, rada apelačního soudu. Na konci století následujícího stavbu získal říšský hrabě Maxmilián Klebersperk, ten přikoupil i vedlejší usedlosti jako například Palatu, Kanclířku či Nesypku a také Hřebenku rozestavěl – tehdy vystavěná věž se stala základem pozdější vyhlídky. Po jeho smrti ale dědici neměli o pozemky i sídlo zájem a proto byla vydražena. V roce 1922 byla usedlost Hřebenka zakoupena architektem Františkem Kavalírem. Ten chátrající stavbu přestavěl (či možná spíše obecně vybořil a na základě její koncepce nově vystavěl) a to jak pro své vlastní potřeby tak i pro nájemce. A to jak nájemníky, kteří se zajímali o bydlení tak pro obchodníky, kterým zde vznikla menší nákupní galerie. Jeho stavební projekt nebyl jen bezduchou stavbou, jako jsou v dnešní době podobné developerské projekty. František Kavalír dbal také o estetiku a vyzdobil své dílo za pomoci tehdy velmi žádaných umělců, jako byl Václav Špála či Jaroslav Horejc.