Vrtbovský palác se nachází na rohu Tržiště a Karmelitské ulice na Malé Straně v Praze 1. Mnoho lidí o jeho existenci nemá příliš tušení, neboť jeho průčelí do ulice není nějak výrazně nápadné, ale za ním se skrývá jedna z nejhezčích pražských zahrad.
Tam, kde se dnes nachází Vrtbovský palác, dříve stávaly měšťanské domy. Jeden z nich vystavěl na konci šestnáctého století italský stavitel Oldřich Avostalis čili Ulrico de Salla Aostalli. Tento pán prováděl různé opravy a úpravy na mnoha stavbách, včetně například Karlštejna či Pražského hradu. Jeho služby byly na tolik ceněny, že byl císařem Rudolfem II. povýšen do rytířského stavu. Druhý v téže době patřil osobnosti, která je pravděpodobně ještě známější než vlašský stavitel. Šlo o českého šlechtice (a také hudebníka, cestovatele, vědce, spisovatele, básníka, prostě renesančního člověka) Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Šlo také o jednoho z oblíbenců císaře Rudolfa II. a je také znám svou účastí na stavovském povstání, které mu bylo osudné. Jako jeden z českých pánů byl po Bílé hoře na Starém Městě popraven. Obě stavby byly v pobělohorské době zkonfiskovány a v roce 1627 a 1631 je zakoupil hrabě Sezima z Vrtby, jeden z těch, kteří během povstání vsadili na správného koně a poté z císařovy vděčnosti stavěli velké majetky. Tento šlechtic se rozhodl oba domy přestavět na luxusní pozdně renesanční palác. Ten po jeho smrti zdědil nejstarší syn Jan František z Vrby, který pokračoval v mírných úpravách stavby. Po něm se stal majetkem Jana Josefa z Vrtby, který ale také nijak nelpěl na honosnosti pražského sídla a místo toho své soukromé úsilí zaměřil na výstavbu jedné z nejnádhernějších pražských barokních zahrad, která se za Vrtbovským palácem ukrývá. Na výzdobě zahrady se tehdy podílela naprostá umělecká špička barokní doby jakou byl F. M. Kaňka, M. B. Braun či V. V. Rainer. Vrtbovský palác patřil pánům z Vrtby až do posledního roku osmnáctého století, kdy ho František Josef z Vrtby prodal císařskému radovi Janu Mayerovi, ten na interiéru i exteriéru paláce provedl sérii klasicistních úprav. Vrtbovský palác potom měnil majitele a pronajímatele (byl postupně zaměněn na normální nájemní dům), jedním z nich byl i například Mikoláš Aleš, který ve zdejším jedopokojovém bytě bydlel i s rodinou na konci osmdesátých let devatenáctého století. V roce 1911 palác pořídil německý obchodník Felix Lufner, který provedl několik úprav na stavbě i její zahradě. Po odsunu Němců v roce 1945 se Vrtbovský palác stal majetkem Československé republiky. V roce 1958 byl jak palác tak i jeho zahrada zapsán na seznam našich kulturních památek. A v roce 1998 byla zahrada po úpravách a opravách zpřístupněna veřejnosti.