Za vzácné historické památky automaticky považujeme vše co vzniklo někdy do doby klasicistické. Spousta lidí si ještě cení různých romantizujících přístupů a secese, ale u architektury dvacátého století už mnoho lidí nemá jasno. Přeci často jde „jen o nějaké krabice“. Ale i tyto krabice, jako jsou například meziválečné funkcionalistické Ženské domovy na Smíchově v Praze 5, má své kouzlo a dnes i architektonicky historickou hodnotu.
Dcera našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka Alice, kromě toho, že byla zakladatelkou našeho Červeného kříže se velmi angažovala v jiných sociálních projektech. Je možné, že v dnešní době by ji někdo za to označil pejorativně jako jakousi poblázněnou feministku, ale jedna z jejích aktivit spočívala i v tom, aby se poměry mladých a svobodných žen výrazně zlepšily. Přeci jen šlo o záležitost, která byla od momentu vzniku mladé republiky garantovaná naší ústavou, ale realita často za právem zaostávala. Proto také, když Kuratorium pro zlepšení bytových podmínek mladých žen se rozhodlo iniciovat výstavbu moderní ubytovny pro ženy, ona nad tím převzala záštitu. Stavba vznikla podle projektu Vlastimila Lady a Josefa Hlaváčka a budova nabízela devět stovek pokojů spolu s divadlem, kinem, restaurací a také tělocvičnou pro obyvatelky domu. Ty měly možnost ho obývat maximálně dva roky. Ženské domovy plnily svou funkci až do druhé světové, kdy je za protektorátu Němci předělali na lazaret. Ale v poválečném období se mladé a svobodné ženy sem znovu vrátily. Prvorepubliková solidarita a pochopení různých náročnějších společenských potřeb přežily i dobu iracionálního bolševického vládnutí. Bohužel ale s novodobým ponětím demokratické republiky, která funguje na novodobých přístupech k tržnímu hospodářství najednou to, co bylo rozumné již za zakladatelů naší republiky je nějakým komunistickým přežitkem, který by měl „narovnat“ trh. Ženské domovy byly privatizovány a jejich soukromý vlastník se kromě rozhodně záslužné rekonstrukce také snaží čím dál tím více zkomercionalizovat celý provoz a přesunout ho do ekonomicky možná výnosnějších, ale společensky naprosto neoriginálních a nepříliš zajímavých aktivit.